První zmínky o keltském etniku se objevují v 1. tis.př.n.l., tehdy obývali území dnešního Švýcarska, severovýchodní Francie, jihozápadního Německa a také část Čech. Při svých válečných výpravách pronikli až do Říma (viz pověst o kapitolských husách) nebo do Malé Asie. Čechy Keltové osídlili nadvakrát - poprvé v době halštatské (800-400 př.n.l.), podruhé v 5.stol.př.n.l. při přesunu několika kmenů z území dnešní Francie. Doba vlády Keltů u nás končí v závěru 1.stol.př.n.l., kdy se Keltové ocitli v kleštích mezi dvěma národy - Římany a Germány.

• BARDOVÉ - Byli to především básníci a vypravěči, jejich úloha však nespočívala jen ve skládání a přednesu básní či písní, ale především v zaznamenávání důležitých událostí a tedy i v udržování keltské historie. Těšili se velké úctě - stejně jako například druidové chodili výhradně neozbrojení. Věřilo se také, že jejich slova mají nadpřirozenou moc. Například v Irsku měl nejvyšší bard (nazývaný Ollamh) stejné pravomoce jako král.

• OVATÉ - V dnešní společnosti bychom je přirovnali k farářům. Byli to kněží, kterým příslušela příprava obřadů, vykonávání obětí, byli pravou rukou druidů.  Co se týče obětí, znali čtyři způsoby smrti, nazvané podle čtyř živlů, což - jako spousta dalších věcí - odkazuje k jejich silnému propojení s přírodou. Jednalo se tedy o smrt vzduchem (pověšení), vodou (utopení), ohněm (upálení) a zemí (pohřbení za živa). Pro rituální oběti a trestání zrádců byla vyhrazena trojnásobná smrt vzduchem, vodou a zemí. V Caesarových Zápiscích o válce galské se objevují zprávy o strašných lidských obětech, které byly hromadně upalovány v proutěných koších. Pro toto tvrzení existuje několik vysvětlení: Jednak se mohlo jednat o boží soud - pokud si kněží nevěděli rady se zločincem, pokud například neměli dostatečné důkazy, mohli spravedlnost svěřit do božích rukou. Tato metoda silně připomíná praktiky inkvizitorů třeba při čarodějnických procesech. Třetím možným vysvětlením jsou neštovice, které byly častou hrozbou již ve starověku. Virus neštovic je poměrně odolný, ale teplota nad 40° jej velmi rychle zabíjí. Jelikož takto horká voda by pacienta sice zbavila neštovic, ale způsobila by mu poměrně rozsáhlé popáleniny, využívalo se jiné řešení - nemocný se potře solným roztokem, což napomáhá pocení a potom přicházejí na řadu právě hořící koše, které by tím pádem fungovaly spíše na principu sauny.

• FILIDIOVÉ - Byli opět věštci, básníci, zabývali se preventivní medicínou a předpovídáním budoucnosti.

• DRUIDOVÉ - Tvořili nejvyšší vrstvu keltských kněží a pravděpodobně i nejvyšší vrstvu společenskou. Slovo druid zřejmě pochází ze spojení ,,dru-v/wides", tedy v překladu do češtiny „nejmoudřejší" nebo „vševědoucí". Druidové byli velmi privilegovanou vrstvou - byli osvobození od placení různých dávek a také od výkonu vojenské služby. Takové druidské studium trvalo i dvacet let, protože Keltové, i když písmo znali, si svá tajemství střežili a z mnohých důvodů je nezapisovali. Druidové podle dochovaných informací uměli velmi přesně předpovídat budoucnost a snad ji i ovlivňovat. S druidskou magií se prý setkal i Caesar - roku 52.př.n.l. propuklo v Gallii protiřímské povstání vedené druidem Vercingetorigem, ten byl zajat a sedm let mučen, než ho Římané popravili. K poslední bitvě mělo dojít na posvátném shromaždišti druidů. Před bitvou prý druidové předpověděli, že ten, kdo na tomto místě prolije krev, sám zahyne rukou svých nejbližších. Caesar tohoto varování nedbal a roku 44 př.n.l. je zabit svým přítelem Brutem...

Keltská magická čísla

Keltové si velmi brzy všimli dvou doplňků jednoho celku, které dnes považujeme spíše za protiklady - například dvojice muž - žena, noc - den nebo zima - teplo. Tyto dvojice nepovažovali za protiklady, jelikož se vzájemně doplňují, jedna bez druhé by nemohla existovat (lépe řečeno nebyla by rozeznatelná). Je tedy zřejmé, že číslo dva bylo pro Kelty velmi důležité.

Velký význam přikládali také číslu tři a i v tomto případě můžeme vysvětlení nalézt v přírodě. Například základní fáze Měsíce nov - půl - úplněk nebo slunce, které během dne vidíme těsně nad obzorem - vysoko nad hlavou - a opět při západu klesá za obzor. Pro význam čísla tři svědčí ještě jedna skutečnost a to, že toto číslo představuje nejmenší možný model rodiny.

Mezi další významná čísla patří čtyřka, šestka a samozřejmě devítka. Vždy se tedy jedná o násobky právě čísel dva a tři. Stojí také za zmínku, že 2/3 je 0,67, což je číslo, které má velmi blízko Zlatému řezu - číslu 0,62.

Keltský rok

Keltské vnímání času lze snadno vysvětlit na jejich typickém kříži. Ten tvoří čtyři stejně dlouhá ramena zasazená v kruhu, připomíná nám tedy cyklické vnímání času a rozdělení roku čtyřmi významnými daty - jarní a podzimní rovnodenností a letním a zimním slunovratem; a také čtyřmi svátky, které v naší kultuře přetrvávají mírně pozměněné dodnes - Beltine, Samhain, Imbolc a Lughnasad.

Keltský rok začínal 1. listopadu, tedy o Samhainu. Právě noc z 31. října na 1. listopadu prý byla nejčarovnější nocí celého roku. Závoj, který odděluje náš svět od světa mrtvých, je této noci nejtenčí. Keltské svátky a tradice úzce souvisely s ohněm a ani u Samhainu tomu nebylo jinak. Keltové zapalovali posvátné ohně, aby duše jejich předků našly cestu domů a mohly se u ohně ohřát. Souvislost s našimi Dušičkami nebo Hallowenem se tady přímo nabízí. K Samhainu se vztahuje ještě jedna pověst, která by nám mohla být blízká - této noci vyjížděla z posvátných vrchů vojska hrdinů, kteří zahynuli při obraně země. Po zbytek roku tito bojovníci spí v horách a kopcích a čekají, až bude zemi nejhůř, aby se znovu připojili k její obraně. Tato pověst se u nás nevztahuje jen k Blaníku, ale asi k dalším dvaceti kopcům.

Dalším významným svátkem byl zimní slunovrat. Stejně jako většinu keltských svátků i o zimním slunovratu se zapalovaly ohně. A abychom opět našli nějakou souvislost s dnešními tradicemi - o zimním slunovratu byl celý dům slavnostně vyzdoben větvičkami jmelí, břečťanu, cesmíny a borovice. Jmelí sloužilo jako posvátná a léčivá rostlina, jeho magický význam spočíval v ochraně domova a lásky. A zdobily se i stromy v okolí domu - věšely se na ně například barevné stuhy, posvátné předměty a rituální pečivo.

Následuje oslava příchodu bohyně Brighid - ten znamenal konec zimy a slavil se 1. února, tedy na naše Hromnice.  Brighid symbolizuje příchod jara, je bohyní inspirace, patronkou kovářů a léčitelkou. Imbolc byl také prvním dnem, kdy bylo možné začít znovu pracovat na poli. V této souvislosti se nabízí zmínit ještě jeden rituál - když Keltové zakládali nové sídlo, bylo nutné kolem něj vykonat brázdu, která měla plnit ochrannou funkci. Tímto úkolem byl pověřen král a do pluhu mohli být zapřažení jen bílí koně nebo býci. A tím se znovu dostáváme k české historii - přesněji řečeno ke Starým pověstem českým a Přemyslu Oráči. S bohyní Brihgid souvisí i jedna z teorií týkající se vzniku názvu Prahy. Jméno Brighid vzniklo z keltského ,,briga" nebo ,,baraga", což znamenalo hradiště nebo opevněné sídlo. A jeden z prvních zaznamenaných názvů Prahy pochází z 10. století a zněl Baraga, což už je velmi podobné dnešnímu názvu Praha.

Po Imbolcu přichází na řadu jarní rovnodennost, též nazývaná Ostara. Některé zvyky se přenesly do našich Velikonoc - například barvení vajec. Vejce je symbolem plodnosti, znovuzrození a věčného života. Malovaly se na ně různé magické symboly a zemědělci je nosili u sebe a na konci jarní orby je slavnostně vhazovali do brázd jako oběť bohům. Někde se také vejce kutálela z kopců a děti je potom hledaly, což připomíná slavení Velikonoc například v Německu nebo v Rakousku.

Dostáváme se k Beltainu, jednomu z nejdůležitějších keltských svátků, který byl oslavovaný v předvečer 1. května. Beltine znamená v překladu očistný oheň. U nás tato tradice přešla do známého pálení čarodějnic, ale zachovala se například i v Německu jako Valpružina noc. Oslavy Beltainu probíhaly původně asi takto - v předvečer svátku se uhášely všechny ohně ve vesnici a na posvátném místě zapalovali druidové oheň hlavní. Na vybraném místě bylo nakresleno devět čtverců. V prostředním čtverci byl založen oheň z devíti druhů dřeva, zapaloval ho druid pomocí dubové třísky a do ohně se vhazovaly různé drobné oběti bohům. Keltové znali několik druhů sňatků - jedním z nich bylo manželství uzavírané o Lughnasadu (tedy začátkem srpna) a právě o Beltinu se mohli manželé rozhodnout, jestli jim svazek vyhovuje nebo se chtějí rozejít. O Beltinu se také vztyčovaly májky, což je další keltský odkaz, který přetrval až do dnes.

O Lughnasadu, tedy v době od 1. do 4. srpna, se často uzavíraly sňatky. Byla to také doba díkůvzdání bohům za úrodu a ochranu kmene, pořádaly se různé soutěže a závody a také dožínkový obřad, který se opět dochoval do dnes.

Po Keltech se nám nezachovaly jen různé svátky, ale i spousta zeměpisných názvů. Kromě již zmíněné Prahy jsou to například Rychlá voda neboli Ogara, dnešní Ohře; Danubius, dnešní Dunaj, Bediodunon, což je pravděpodobně dobový název Brna; Prudká voda neboli Isara, dnešní Jizera a mnohé další. Snad ještě název hory Říp - slovo rip nebo ripa znamenalo kopec, horu, nebo vyvýšeninu.