Nejprve přijde zima, která je zvána Děsivou Zimou (Awful Winter); tehdy bude padat sníh ze všech stran, budou urputné mrazy a prudké vichry; slunce pozbude svou blahodárnou sílu. Takové zimy mají přijít tři za sebou a mezi nimi nebude žádného léta. Těm však předcházet budou jiné tři zimy, během nichž zavládnou na celém světě mohutné boje. Bratr s bratrem bude se na smrt bít, vlastní setry děti společně budou hřešit. Zlé dny budou mezi lidmi, smilstvo bující. Věk sekery, věk meče, štíty puknou; věk větru, věk vlčí, než se svět zatřese.

Pak vlk, zvaný Sköll, spolkne slunce, a to lidem velice uškodí; druhý vlk, Háti, uchvátí měsíc, čímž taktéž způsobí ohromnou zkázu; hvězdy na nebesích pominou. Země se bude třást, trhat se, bortit, tím uvolní z vězení Fenrise; Midrgardsorm Jörmungand vyšle na pevninu ničivou přílivovou vlnu a sám se vydá z moře. Také se dá do pohybu Naglfar, loď takto zvaná, zhotovena z nehtů nebožtíků, řízena obrem Hrymem. Fenris rozevře tlamu, že horní čelist proti nebesům a spodní proti zemi bude čnít a měl-li by místa více, ještě mohutněji by ji rozevřel; oheň plane z jeho očí a nozder. Midgardsorm dštít bude kol sebe jed, až všechnu vodu i vzduch veškerý otráví; nejhrozivější je a na straně vlka stane. Za toho hřmění nebesa puknou a odtud vyjedou Synové Múspellu, v čele Surt, před ním i za ním šlehají plameny; má meč nesmírně dobrý, zářící jasněji nad slunce; když jedou přes most Bifröst, ten se za nimi řítí. Synové Múspellu pojedou až na planinu zvanou Vigríd; tam přibudou i vlk Fenris a Midgardsorm; pak připlují i Loki a Hrym a s nimi všichni hrímthursové. S Lokim připlouvají též všichni služebníci Helini; kdežto Synové Múspellu tvoří šik samojediní, však nad cokoli jasnější a zářivější. Vigríd měří sto mil všemi směry.

Až toto vše se udá, Heimdall zatroubí na Gjallahorn a bohové vyjedou do války s einherji po boku, Ódin však nejprve s Mímim se poradí. Tedy otřese se Yggdrasil a vše se naplní bázní. Ódin umírá v boji s Fenrisem, jehož vzápětí Vídar, pro pomstu otce, hrotem meče v srdce života zbaví. Se Surtem utká se Frey, vítěz na Beljem. Tu přichází slavný potomek Hlódyny, Odinův syn, hada se nebojí, necítí strach; všechno země potomstvo musí své domovy opustit, když zuřivě udeří ochránce Midgardu; Jörmunganda skolí, neujde však ni kroků devět dál. Světlo se zatmívá, v moře zem tone, do hlubin padají z nebes třpytivé hvězdy; kouřem zuří a červená se oheň, vysoké plameny nebesa olizují.

Z moře zvedá se opět země jak v počátku věků, ohněm očištěná; Ásové schází se na Idské pláni, spolu se radí, o hadu hrozivém hovoří, vzpomínají velikých věcí, prastarých run vládce světa. Nyní zas objeví na travnaté pláni kousky zlata, jež ke hře byly v počátcích věků vládnoucím rodům. Baldr a Höd, nevinná oběť a nevinný vrah, přebývat budou na místě Valhally, Höd ujme se věšteckých hůlek; synové obou bratří nebesa zabydlí.